Postup 1:

Náhrada obou horních středních řezáků. Nitrokostní části před našroubováním pilířů (tzv. abutmentů).

Výsledný  úsměv. Okolní zuby není nutné poškozovat broušením

Postup 2:

Náhrada obou horních středních řezáků. Nitrokostní části před našroubováním pilířů (tzv. abutmentů).

Do nitokostní části je již zašroubován pilíř (abutment).

Stav po nasazení korunky.

Postup 3:

Dva implantáty sloužící jako retenční prvky pro dolní snímací protézu (Ta je na obrázku vpravo).

„Patentky“ v dolní totální protéze výrazně zvýší komfort pacienta. Protéza drží na svém místě.

Jedná se o nejlevnější způsob využití implantátů u zcela bezzubých čelistí.

Postup 4:

V principu shodné s postupem č. 3. Zde jsou však spojeny již 4 implantáty třmenem.

„Zarážky“ na spodní straně protézy.  Tento systém zaručuje větší stabilitu a retenci než u postupu č.3.

Ač se stále jedná o zuby „do skleničky“, tak lze dosáhnout velice dobrého estetického i funkčního výsledku.

Postup 5:

Stav po autonehodě (zlomenina dolní čelisti). Zde došlo k výrazné vertikální ztrátě kosti v místě vyražených zubů.

Vhojovací válečky jsou odstraněny a do implantátů jsou vloženy imitace budoucích pilířů.

Výsledný můstek. Zde bylo nutno „zakamuflovat“ výšku defektu i za pomocí keramiky v barvě dásně. Přirozený úsměv je však esteticky zcela vyhovující.