Postup 1: Náhrada obou horních středních řezáků. Nitrokostní části před našroubováním pilířů (tzv. abutmentů). Výsledný úsměv. Okolní zuby není nutné poškozovat broušením Postup 2: Náhrada obou horních středních řezáků. Nitrokostní části před našroubováním pilířů (tzv. abutmentů). Do nitokostní části je již zašroubován pilíř (abutment). Stav po nasazení korunky. Postup 3: Dva implantáty sloužící jako retenční prvky pro dolní snímací protézu (Ta je na obrázku vpravo). „Patentky“ v dolní totální protéze výrazně zvýší komfort pacienta. Protéza drží na svém místě. Jedná se o nejlevnější způsob využití implantátů u zcela bezzubých čelistí. Postup 4: V principu shodné s postupem č. 3. Zde jsou však spojeny již 4 implantáty třmenem. „Zarážky“ na spodní straně protézy. Tento systém zaručuje větší stabilitu a retenci než u postupu č.3. Ač se stále jedná o zuby „do skleničky“, tak lze dosáhnout velice dobrého estetického i funkčního výsledku. Postup 5: Stav po autonehodě (zlomenina dolní čelisti). Zde došlo k výrazné vertikální ztrátě kosti v místě vyražených zubů. Vhojovací válečky jsou odstraněny a do implantátů jsou vloženy imitace budoucích pilířů. Výsledný můstek. Zde bylo nutno „zakamuflovat“ výšku defektu i za pomocí keramiky v barvě dásně. Přirozený úsměv je však esteticky zcela vyhovující.