O zubních implantátech

Nejrozšířenější zubní implantáty se kterými pracuje i naše pracoviště se skládají ze dvou dílů -duté nitrokostní části (tzv. fixtura) a části vyčnívající do dutiny ústní (tzv. abutment-pilíř). Nitrokostní část je dutý šroub (tzv. válcový implantát), který se zavádí do čelistních kostí tak, aby převzal funkci chybějícího zubního kořene. Druhá, viditelná část (pilíř) slouží k samotné fixaci protetické práce (nasazuje se na ní korunka, můstek atd.) Obě tyto části se dohromady spojují pomocí šroubu. Implantát je vyroben z materiálu, který lidský organismus dobře toleruje a který umožňuje úplný srůst s kostí (tzv. oseointegraci). Pro nitrokostní části se dnes nejčastěji používá čistý titan nebo jeho slitiny se speciální povrchovou úpravou (pískování, leptání, povlak z bioaktivních materiálů aj.).

Cesta od první návštěvy do odevzdání definitivní protetické náhrady vyžaduje několik návštěv. V první fázi je provedeno vstupní klinické a rentgenologické vyšetření zaměřené především na mohutnost čelistí, které mají sloužit jako místo implantace. Poté je pacient objednán k samotné operaci nitrokostní části. Zákrok se provádí v místním znecitlivění a je nebolestivý. Několik dní po operaci však může přetrvávat mírný otok a místní citlivost. Stehy se odstraňují cca za 7-10 dní. V některých případech je potřeba před poslední fází (zhruba 2 týdny) nasadit tzv. vhojovací válečky sloužící k modelaci dásňového okraje kolem budoucí korunky. K poslední fázi (tzv. protetické) přistupujeme standartně za 1-3 měsíce (dle typu implantátu) od data implantace. Nejprve je nutno vybrat a do vhojených nitrokostních částí implantátů našroubovat pilíře imitující obroušené zuby. Poté se provedou potřebné otisky, které slouží k laboratornímu vyhotovení. Na konec je odevzdána definitivní protetická práce (korunka, můstek apod.).

Chybějící vlastní zuby lze také nahradit můstky nebo snímatelnými častečnými či totálními protézami. U můstků je však nutné brousit sousední zdravé zuby, snímatelné náhrady zase v ústech překážejí a špatně drží. Obecně však platí, že při užití těchto postupů se nahrazují pouze ztracené zubní korunky a nikoliv kořeny. Prázdný prostor v čelisti tak zůstane nevyplněn (tudíž nezatěžován) a postupem času tedy ubývá původní kostní tkáň. Následkem je špatně sedící zubní protéza a event. nemožnost budoucího zavedení implantátu z důvodů sníženého množství kosti. Jednoduše řečeno: neozubená-nezatěžovaná čelist pomalu “zakrňuje” až do stavu, kdy již implantologické ošetření není možné.

1. Absence dostatečného množství kosti potřebné k ukotvení implantátů. Tento problém ještě nemusí znamenat odstoupení od implantologického ošetření. Pomocí řízené kostní regenerace jsme v určitých případech schopni chybějící kost v požadovaném rozsahu znovu vytvořit.
2. Neschopnost řádné ústní hygieny
3. Některá závažná celková onemocnění.

Překážek a kontraindikací je samozřejmě více, nicméně tři výše zmíněné patří mezi ty nejdůležitější.

Ani absence dostatečného množství kosti nemusí nutně znamenat nemožnost zavedení implantátu. V takových případech přichází na řadu metody řízené kostní regenerace (tzv. augmentace).

V ambulantní praxi jde v základním principu o umístění speciálního materiálu (augmentátu) do míst, ve kterých požadujeme novotorbu kosti. Augmentát je překryt membránou a vše se řádně zašije. Tímto výkonem nám vznikne prostor, který je z jedné strany ohraniče kostí a z druhé membránou a který je vyplněn augmentátem. Po dobu hojení (řádově měsíce) dochází k migraci kostních buněk do augmentátu a k postupné novotvorbě kostní tkáně. Bez membrány by došlo k prorůstání vazivové tkáně do augmentátu namísto požadované kostní regenerace. Trochu odlišnou augmentační metodou, kterou také nabízíme naším pacientům, je tzv. sinus lift, kdy je augmentát uložen na dno čelistní dutiny pod její výstelku. Tento druh operace je využíván při absenci kosti u horních postranních zubů.

Dáseň pouze obrůstá válcový krček implantátu a nevytváří plnohodnotný dásňový úpon jako u vlastního zubu. Nedostatky přirozené ochrany musí být nahrazeny domácí péčí o hygienu dutiny ústní. Čištění se provádí mechanickými prostředky (zubní kartáček, zubní nit, mezizubní kartáček, tzv. sólo kartáček aj.) dle pokynů lékaře nebo dentální hygienistky. Na kvalitě domácí péče o hygienu dutiny ústní je závislá dlouhodobá životnost implantátů (i vlastních zubů) a na nich upevněných protetických náhrad.